Největší nebezpečí pro státem organizovanou část maturitní zkoušky totiž je „slovenská cesta“. Tam zavedli před pěti lety státní maturity s velmi podobně nastaveným stupněm obtížnosti jako u nás. Pravidelně ji složí přes devadesát osm procent středoškoláků. Například proto, že tamní student si může špatné výsledky testů „opravit“ při ústním zkoušení. Výsledkem je, že státní zkoušky se dnes berou jako povinnost, která nemá na stav vzdělávání na Slovensku prakticky žádný vliv. Slovenské státně – maturitní nic je alespoň levné (v přepočtu deset milionů Kč ročně), u nás se momentálně pohybujeme okolo 170 milonů korun (podrobnější informaci o nákladech na státní maturity najdete ZDE). Za to bychom už nějaký užitek mohli pořídit.
Jistá naděje tu je. Má ovšem svá ale. Že střední školy opouští mnoho maturantů s podprůměrným vzděláním a existují dramatické rozdíly mezi jednotlivými školami, to je známá věc. Důležité je, že testy státní maturity jsou to schopné zachytit . Ale nejásejme předčasně. Právě teď je vhodná chvíle zopakovat si, co vlastně od státní maturity očekáváme a co z toho může splnit.
Za prvé chceme, aby státní maturita zamezila stavu, kdy odmaturují prakticky všichni, kdo se protlučou čtyřmi roky středoškolského studia. Tady je šance na úspěch. Slabí studenti zkoušku nesloží a školy, kde neúspěšných bude hodně, se budou muset zamyslet nad tím, jaké lidi přijímají a jak je připravují.
Za druhé chceme, aby státní maturita časem nahradila přijímací zkoušky na vysoké školy. To mohou státní testy splnit jen těžko. Je prakticky nemožné nastavit testy tak, aby přesně popisovaly zároveň ty nejslabší i nejlepší studenty. Vysokým školám neumožní mezi uchazeči rozlišovat. Budou tedy přijímat víceméně všechny, kdo odmaturovali, jak to dělají mnohé už teď, nebo si musí připravit vlastní testy s vyšší rozlišovací schopností.
Za třetí chceme, aby nám výsledky státních maturit umožnily porovnat kvalitu celého spektra středních škol. Tento úkol je o něco reálnější, ale současná podoba maturit ho neumožňuje splnit. Zatím jediným společným parametrem je test z Českého jazyka a literatury. Matematika není povinná, na některé škole se k ní přihlásí jen pár studentů, někde polovina, někde skoro všichni. Navíc testy jsou připravovány ve dvou úrovních, lehčí a obtížnější. Za takové situace je detailnější srovnání prakticky nemožné. Pokud se po jarní premiéře vláda rozhodne do státní maturity dál investovat, má to smysl jedině v případě, že do ní bude patřit základní matematická gramotnost. Bude to ale politicky průchodné, když v matematice bylo při generálce nejvíce neúspěšných? A to v naprosté většině skládali onu snazší variantu testů.
No a konečně si od státní maturity slibujeme, že zlepší úroveň středních škol. Tady jsou pochybnosti nejvíc na místě. Ano, v lepším případě dovedou státem organizované zkoušky zamezit tomu, aby maturitu získalo deset dvacet procent nejhorších studentů. Ale to samo o sobě kvalitu vyučování nezvýší. Navíc testy mohou ověřovat jen něco, především znalosti. Z jejích výsledků se nedozvíte, jak kreativně se na té škole učí, nakolik jsou studenti schopní pracovat samostatně, sehnat si informace a něco z nich kreativně vytvořit. Státní testování nemůže nahradit dobře připravené vzdělávací programy a kariérní růst učitelů, který by je motivoval k sebevzdělávání a dlouhodobé práci se studenty.
Jenže pan ministr Dobeš se na tiskové konferenci k maturitní generálce už nechal slyšet, že vzdělání je v krizi a on proto připraví – nejdříve v matematice – všeobecně závazné standardy, které budou školy plnit. Standardy mohou být užitečné, ale samy o sobě školství nezmění a nespasí. Stejně tak jako plošné testování a žebříčky škol podle výsledků testů. Mimochodem, pan ministr opakovaně tvrdil, že jeho cílem není dělat žebříčky škol. Informaci o výsledku testování mají dostat jen školy jako vnitřní informaci, jak na tom jsou. Pokud to opravdu splní, zaslouží si pochvalu. Jenže ve stejný den mi napsal ředitel jedné z pražských škol, že právě obdržel žádost od magistrátu, aby mu zaslal výsledky testování, protože vedení města chce sestavit žebříček úspěšnosti pražských škol u maturitní generálky. Když už jednou vypustíte džina z lahve…
A post scriptum jako bonus. Jde o krátký text, který mi poslal jeden z učitelů, kteří zadávali maturitní testy. Když jsem se ho ptal, co podle něj vlastně testy testují, odpověděl:
„Didaktický test“ z ČJ testuje dílem náhodný výsek z „tabulkových“ znalostí o českém jazyce, dílem logické uvažování, dílem náhodné znalosti (dané nejspíše např. literárními sympatiemi autora testovací otázky). U některých otázek se testuje jen štěstí, případně psychologický odhad, co měl autor otázky na mysli – např. u otázek, které nabízejí (pravděpodobně omylem) více správných odpovědí, ale vyžadují označení jediné správné odpovědi.
Podstatně kritičtější názor na státní maturitu od jednoho ze zkušebních komisařů najdete ZDE
Psáno pro Mf Dnes