Samozřejmě, že ne. Jednotná škola a škola pro všechny jsou dva zcela různé a v podstatě nesouvisející pojmy. Jednotnou školou se rozumí, že děti v jedné třídě a ve škole stejného typu se po celé zemi učí podle do detailu shodných osnov ve zhruba stejný čas víceméně totéž, stejným způsobem a často ze stejných učebnic. A cílem pedagoga je, aby se i naučily víceméně totéž. Kdo za tímto předpokladem zaostane, je potrestán horší známkou.
Jednotná škola byla u nás typická pro pokročilý reálný socialismus, ale ani tehdy neplatilo, že by všechny děti chodily do jedné školy. Naopak. Velká část z nich skončila na zvláštních, či naopak výběrových jazykových základních školách.
A naopak, ve školách pro všechny, kde do jedné třídy chodí děti „normální“, ty s nějakým handicapem i ty mimořádně nadané, neprobíhá učení tak, že by všichni pracovali stejným způsobem a očekával by se od nich stejný výsledek. A už vůbec neplatí, že by podle zcela stejných osnov měly učit školy v Aši a v Ostravě. Ano, mají shodný, státem stanovený cíl – například naučit děti dobře číst a vnímat text. Ale toho může každá škola dosáhnout trochu jinou cestou, a pokud této dovednosti chce dosáhnout u různých dětí, musí učitel volit u každého trochu jinou strategii. Proto mezi jednotnou školou a školou pro všechny nevidím fakticky žádnou souvislost.
Neomezuje ale škola pro všechny právě ty schopnější? Pokud učitel přizpůsobí takové třídě způsob práce, ani tahle námitka není na místě. Pro srozumitelnost si představme třicet dětí, které dostanou za úkol najít zajímavé informace o Karlu IV. a napsat, co by podle nich měl umět dobrý panovník. Mají k dispozici internet a mohou si při práci pomáhat. Každé z nich najde asi něco jiného, něco jiného z nalezeného pochopí, trochu něco jiného mu bude připadat důležité. Někdo to pojme jako výčet, někdo se nechá unést fantazií, někdo se nejvíc naučí, když pomáhá spolužákovi, který si neví rady… Na konci bude třicet zcela rozdílných prací, ale u všech dětí platí, že se podle svých schopností učily vyhledávat informace, pozorně číst odborný text a něco z něho vyvozovat. A kromě toho se dozvědí i leccos z dějepisu.
Tvrdím tedy, že škola pro všechny není jednotná škola a všechny děti v jedné třídě neznamená omezovat ty nadanější. Naopak, taková organizace výuky umožňuje vzájemné poznávání a učí děti pomáhat si navzájem. Proto školu pro všechny považuji za dobré a žádoucí řešení.
Protože debata se celkem očekávatelně stočila k tomu, že všechny děti v jedné škole je chiméra a sen blouznivdů, přidávám link na článek kolegyně, která popisuje z tohoto hlediska jednu standardní školu nedaleko Chicaga. Pokud si myslíte, že integrace je nesmysl a fungovat nemůže, čtěte ZDE.
Debata o tom, zda je či není rozumné rozdělovat děti v raném věku do různých škol, právě probíhá na ceskomluvi.cz.
