Deset milionů? Opravdu?! Nejsou někde účetně schované další investované peníze? Zavolal jsem na Slovensko, poptal se známých, obrátil jsem se i na jejich ministerstvo školství a Národní ústav certifikovaných měření vzdělávání. Všichni mi tuto částku potvrdili (ověřte si ZDE) a bývalá ředitelka Štátného pedagogického ústavu a organizátorka jedné z prvních státních maturit (2006) Anna Butašová mi vyprávěla, že tehdy utratila za jeden ročník státních maturit osm miliónů slovenských korun a za jeden milión koupila tiskařský stroj, na němž se tisknou testy.
Ten milión za tiskárnu je mimochodem zajímavé a charakteristické číslo. Na něm se dá názorně ukázat finanční rozdíl mezi českou a slovenskou maturitou. Do přípravy české státní maturity jsme za víc než patnáct let investovali skoro miliardu. Z toho 240 milionů stály stroje do tiskárny testů v pražských Holešovicích. Dalších asi tak čtyřicet až šedesát miliónů stála rekonstrukce prostor, kde ty stroje stojí. Vážně to bylo nutné? Jestliže ano, čím to, že na Slovensku dobře slouží tiskárna dvě stě čtyřicet krát levnější? Pro řádově stejný počet studentů.
Z tohoto hlediska už nevypadá jako takový úspěch slib pana ministra Dobeše, že srazí cenu maturity na 210 miliónů ročně. Předpokládá totiž, že spolu s podzimní generálkou investujeme do projektu státních maturit v příštích třech letech dalších sedm až osm set miliónů. No, nedá mi to, abych se nezeptal, jak je takový neuvěřitelný rozdíl vůbec možný.
Slovenská státní maturita vznikala podstatně rychleji než ta naše, je levnější, ale jinak vykazuje velmi podobné parametry i problémy. Připravována byla od roku 1999, spuštěna byla v roce 2005. Studenti středních škol maturují ve státní části zkoušky ze tří předmětů – národní jazyk, cizí jazyk a matematika jako volitelný předmět a mohli si vybírat ze dvou úrovní obtížnosti. I na Slovensku si od nové maturity politici a veřejnost slibovali srovnání kvality středních škol, možnost využívat její výsledky při přijímacích řízeních na vysoké školy, a především celkové zvýšení úrovně středního vzdělávání. Tedy přesně to samé, co od ní očekáváme my.
Ovšem už v roce 2007 byly zrušeny dvě volitelné úrovně obtížnosti. Studenti si totiž vybírali v naprosté většině (95%) snazší variantu. Dnes tedy existuje – kromě cizích jazyků – už jen jedna úroveň, ta nižší. Matematika je dodnes pouze volitelný předmět (to je u nás také pravděpodobný vývoj), což je ale jeden z důvodů, proč jsou výsledky státní maturity mezi školami obtížně srovnatelné. I proto ji vysoké školy neberou prakticky v úvahu.
Druhým důvodem je malá výpovědní hodnota testů. Ty jsou totiž nastaveny tak, že uspěje ten, kdo splní test alespoň na 33%. U nás počítáme s 30 %. Přitom obecně se přijímá za vypovídající test, kde je úroveň obtížnosti nastavena alespoň na 60 – 70%. Procento neúspěšných je proto při slovenských maturitách velmi nízké, obvykle jde jen o desítky až stovky studentů. Kdeže 20%, o nichž u nás mluví pan ministr Dobeš, jenž doufá, že státní maturitou zlikviduje špatné střední školy.
Vezměme si slovenská data za rok 2009, kdy maturovalo 59 313 žáků. Nejvíce studentů nespělo v Angličtině, zhruba 1000, tedy necelá dvě procenta. A když posčítáme všechny neúspěšné ve všech předmětech, dostaneme se zhruba na čtyři procenta. Ani to není mnoho, ale na Slovensku platí, že propad v testech si můžete vzápětí napravit u ústního zkoušení, takže maturitu i dnes složí přes 98% absolventů. Takže asi nikoho nepřekvapí, že na kvalitu středního vzdělávání na Slovensku nemělo zavedení státní maturity prakticky žádný pozitivní vliv.
I slovenští zastánci státní maturity, s nimiž jsem mluvil, soudí, že nová maturita zatím nesplnila očekávání v žádné z předpokládaných položek. Testování sice ukázalo velký kvalitativní rozdíl mezi gymnázii a ostatními středními školami, případně učilišti a potvrdilo, že úroveň středoškolského vzdělání je poměrně nízká a dále klesá, ale nic z toho neplyne. Údajně proto, že je politicky nepřijatelné, aby příliš velké množství studentů u maturity neuspělo. Proto se kritéria státní maturity nezpřísňují. Tisková mluvčí ministerstva školství je alespoň v jedné věci optimističtější. Tvrdí, že se v některých předmětech po zavedení státní maturity učí inovativněji, učitelé nutí studenty míň memorovat a spíš jim zadávají úlohy podobné těm maturitním. Což je podle jejího názoru pozitivní změna.
To všechno pro nás nejsou zrovna dobré zprávy. Nastavení české státní maturity je zatím ve většině parametrů (obtížnost testů, dvě úrovně, velmi pravděpodobně i matematika pouze jako volitelný předmět) prakticky stejné jako na Slovensku. Hrozí tedy, že zopakujeme všechny chyby, jen za asi tak jednadvacetkrát vyšší částku. Slovenská maturita má totiž jednu výhodu. Vcelku k ničemu není, ale je alespoň levná.
Ve výsledku to tedy nejspíš není pro pány Kalouska a Dobeše tak skvělá zpráva, jak jsem tvrdil na začátku. Asi bychom po nich měli chtít srozumitelné vysvětlení, proč je naše státní maturita tolikrát dražší, proč to u sousedů umějí o tolik levněji a co získáme navíc, jestliže zaplatíme dvacetkrát víc.
Podstatný rozdíl mezi slovenskou a českou zkouškou je totiž jen v každoročním počtu maturujících studentů (62 000 na Slovensku, zhruba 85 000 v Čechách) a počtu středních škol (poměr 756 ku 1289).
Abych byl přesný – rozdíly, nevím nakolik významné, jsem našel ještě v tom, že naše zkouška z českého jazyka je komplikovanější a její vyhodnocení stojí nejspíš více peněz. Mnohem sofistikovanější je i zabezpečení a komplikovaná logistika. To by snad zdůvodnilo třeba dvou či pětinásobné náklady, ale ne dvacetinásobné. Jen na dopravu se u nás počítá s padesáti miliony, nad čímž zůstává rozum stát. A nejde jen o vstupní náklady, státní maturita má stát podobné peníze i v dalších letech. Alespoň, že pan ministr slibuje, že po roce 2014 se testy budou do škol posílat elektronicky. Jen si tak říkám, k čemu pak bude dobrá ta tiskárna za čtvrt miliardy.
A je tu ještě jeden problém. Času moc není, ale pan ministr Dobeš, nebo přesněji znovuředitel CERMAT pan Zelený, by měli navrhnout, co lze v tom velmi krátkém čase na naší státní maturitě změnit, aby neskončila se stejně nemastným výsledkem jako na Slovensku. Máme k tomu jednoznačně nakročeno, jen ten účet, který platíme z chudnoucí státní kasy, bude výrazně mastnější.
psáno pro Lidové noviny