Věc je ve své podstatě velmi jednoduchá. Ministerská vyhláška doposud určovala povinnou délku přestávky mezi hodinami a na oběd. Její připravovaná novela navrhovala, aby si přestávky mohla škola o své vůli zkrátit, pokud to z nějakého organizačního důvodu uzná za vhodné. Vzhledem k tomu, že opravdu není žádný důvod, proč by se délka přestávek měla určovat centrálně, jde jednoznačně o rozumnou změnu. Ať o tom rozhodne každá ředitelka sama. Ví nejlíp, jak to u ní ve škole chodí.
Jiná věc je, že zkracovat přestávky bez vážného důvodu chytré není, protože to je od vzniku školství ta nejdůležitější součást vyučování. Ať už jsou učitelé a vaše škola jakkoli průměrní, přestávková „socializace“ je k nezaplacení. A zkuste za pět minut stihnout výměnu taháků, pinčes na lavici a pošťuchování spolužaček. Ale venkovské školy prostě opravdu mají sem tam problém, že s dopravním podnikem není domluva, autobus odjede a děti pak bloudí dvě hodiny po návsi a čekají na další. Takže možnost šoupnout koncem vyučování o deset minut se hodí.
Jenže média to pojala jako svatokrádež a titulky na serverech oznamovaly další ministrovu totalitní manipulaci. Pan Dobeš není teď zrovna nejpopulárnější, tak to schytal naplno. Chvíli to vypadalo, že závažnější problém než délku přestávek české školství ani nemá. Snažil jsem se volajícím novinářům žádajícím stanovisko vysvětlit, že si to špatně přečetli, že je to vlastně rozumný nápad, ale marně. Příčetný komentář jsem zaznamenal až druhý den v Lidovkách od pana Kamberského, který se to celé snažil uvést na pravou míru.
Ale to už bylo pozdě, protože ministr stačil hned v úterý odpoledne celou věc odvolat. Délka přestávek tedy bude nadále řízena centrálně. A v podvečer oznámil v Českém rozhlase, že příslušného úředníka potrestá. Fakt těžké pořízení s ním. Jednou by stálo za to ho pochválit, ale než to stihnete, šlápne do porcelánu a jen potvrdí roli chaota, který každou chvíli říká něco jiného. Kdo chce kam…