Reklama
 
Blog | Tomáš Feřtek

Zlatí hoši aneb o pomočené šále a obětním kozlovi

 

Je to taková miniaférka. První díl dokumentárního seriálu Zlatí hoši pobouřil hokejové činovníky natolik, že trenéra slávistické mládeže pana Čumpelíka, který v pořadu zmínil, že hokej je dneska bohužel sport spíš pro bohaté, pro jistotu nejen zbavili trenérského místa, ale rovnou mu vypověděli i nájemní smlouvu na obchod se sportovním zbožím, který má ve slávistickém areálu. Připadá mi to jako mimořádné pokrytectví, protože razantní chování k malým hokejistům rozhodně není jen problém jednoho trenéra, pouze Slávie, dokonce ani výhradně mládežnického hokeje. Tímhle způsobem se „formují“ sportující děti zcela běžně. Jestli to sportovním úředníkům vadí, výborně, ať to změní. Ale ikony vrcholového sportu se jen rozhodly naložit vlastní hříchy na záda jednoho rituálního kozla, kterého vyhnali  z Edenu do pouště v představě, že tím jejich vlastní prohřešky zmizí. Naopak!

 

 

Vzhledem k tomu, že jsem se na Zlatých hoších (ke shlednutí ZDE) okrajově podílel (jako dramaturg), rozhodně se netvářím, že jsem v téhle věci nestranná osoba. A chápu, že  úvodní scénka, kdy zaťatý slávistický otec jde se synem pomočit sparťanskou šálu, leckoho nadzdvihla (viz článek  na lidovkách) a přišla mu nevkusná. A  mnohé, kteří nikdy nebyli na hokejovém stadionu, asi šokovalo pokřikování trenéra na kluky, kteří se tak  tak drží na bruslích. Leč obojí je realita. Bylo by lepší ji neukazovat?

Právě proto, že jsem neviděl jen sestřižených třicet minut, ale hodiny hrubého materiálu, musím konstatovat, že ten sestřih přesně vypovídá o tom, jak to na takovém stadionu a v hokejových rodinách chodí. Zlatí hoši ve čtyřech půlhodinách ukazují velmi různé rodiny, které mají jedno společné. Jejich dítě chodí na hokej, rodiče tak trochu doufají, že skončí v NHL, a tak jsou ochotní trávit rána a víkendy na stadionu, investovat desetitisíce a přistoupit na riziko, že celá ta snaha bude marná, protože z mnohohlavé hokejové přípravky se nakonec do profesionálního hokeje dostane jeden dva  kluci.

Reklama

Vyhozený trenér Čumpelík se nakonec v průběhu těch čtyř dílů ukáže jako někdo, kdo těm klukům vlastně rozumí a rodiče v jejich ambicích spíš mírní. Přesto ho slávistický šéf pan Růžička obratem vyhodil a jako pomstu mu ještě zlikvidoval živnost. Proč proboha? To se nebyl nikdy na tréninku mládeže ve vlastním oddílu podívat a zhrozil se, až když to viděl v televizi? Nebo se rozčílil právě proto, že to viděl v televizi a myslí si, že se to nemělo „vykecat“?  Nebo proto, že čekal obvyklou oslavu českých pašáků a když se jí nedočkal a nepodařilo se mu zakázat další vysílání, mstí se alespoň na tom, na koho si může došlápnout?

Bez ohledu na to, jestli je či není pan Čumpelík dobrý trenér (to posoudit neumím), o mstivosti, pokrytectví a morální pokleslosti jeho nadřízených nemám, po tom, co udělali, ani tu nejmenší pochybnost.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama