Ten, kdo na to má trpělivost, může si opravdu udělat svůj názor. Celou zprávu najde ZDE, nebo si alespoň může přečíst krátké shrnutí v angličtině ZDE. Pro ty ostatní, které to přesto zajímá, nabízím krátké shrnutí.
Dokument se jmenuje Zpráva o hodnocení a evaluaci ve vzdělávání, Česká republika. Čtyřčlenný tým vyslaný Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nám v ní vzkazuje zhruba toto:
Pro moderní vzdělávací systémy je klíčové, jestli umí všichni, kdo se vzděláváním zabývají, dobře hodnotit. V České republice se sice v posledních letech na hodnocení soustřeďujete, což je dobře, ale vůbec to neumíte. Nejen že to neumějí učitelé ve vztahu ke svým žákům, nikdo je to neučil, tak jen známkují od jedničky do pětky, ale hodnotit a vést své učitele k dobrému hodnocení neumějí ani ředitelé. Stejně na tom jsou státní úředníci, když mají hodnotit školy. Zatím totiž dáváte přednost jen hodnocení jako odměně či trestu – ten žák je „jedničkář“ či „pětkař“, ta škola je dobrá či špatná – to říká známka na vysvědčení, výsledek maturity, či pořadí školy v žebříčku. Podstatnější je ale každodenní průběžné hodnocení, které jen neshrnuje, co umíme, či neumíme, ale pomáhá nám zlepšit se. To neděláte skoro vůbec. Měli byste se to naučit!
To je v podstatě všechno. Těm trpělivějším nabízím navíc osmnáct otázek a odpovědí, které objasňují, kde se ta zpráva vzala, co v ní je a není, a nakolik se jí musíme řídit. Otázky jsem posbíral z odposlechnutých debat kolegů, kterým nebyly mnohé věci týkající se zprávy jasné, o kontrolu odpovědí jsem požádal RNDr. Janu Strakovou, která byla českou garantkou zprávy, a o níž předpokládám, že ví, o čem mluví. V tomto smyslu by tedy mělo jít o spolehlivé informace.
Proč OECD vypracovala zprávu o hodnocení v našem školství?
Protože Česká republika se spolu s dalšími 22 členskými zeměmi OECD v roce 2009 přihlásila do programu, který nabízel vypracování takové studie zemím, které o to projeví zájem. OECD opakovaně nabízí svým členským zemím možnost podrobit nějaký aspekt vzdělávacího systému podrobnému zkoumání.
Takže česká strana se práce na zprávě vůbec neúčastnila?
Svůj pohled na věc uplatní obě strany. Zúčastněné země nejprve napíší takzvanou podkladovou zprávu, ve které provedou vlastní analýzu příslušného aspektu vzdělávacího systému. Pak zemi navštíví examinační tým sestavený z pracovníků OECD a zahraničních expertů a provádí vlastní šetření. Výsledkem jsou doporučení pro vzdělávací politiku. V posledních letech proběhla v ČR např. examinace systému terciárního vzdělávání a examinace systému odborného vzdělávání.
Jak takové zkoumání vypadá?
Na examinaci systému hodnocení se kromě dvou pracovníků OECD podílela odbornice z Velké Británie a odbornice z Nového Zélandu. Vlastní examinace trvala devět dnů. Examinátoři hovořili se zástupci MŠMT, ČŠI, rezortních ústavů, se zřizovateli škol na úrovni krajů i obcí, s pracovníky pedagogických fakult a vzdělavateli učitelů, se zástupci školských odborů, předmětových asociací, nevládních organizací. V rámci examinace navštívili rovněž základní a střední školy, ve kterých hovořili s žáky, učiteli, vedením školy i zástupci rodičů.
Jaký časový úsek zpráva zachycuje?
Podkladová zpráva, ze které tým čerpal, byla dokončena v první polovině roku 2011. Pracovní tým byl v České republice během dubna 2011.
Nakolik máme tuto zprávu považovat za důležitou?
Kromě již často citované zprávy společnosti McKinsey jde o jedno z mála komplexních a nezávislých posouzení českého vzdělávacího systému. Tím je zpráva velmi cenná. I když se zaměřuje na oblast hodnocení, poskytuje komplexní návod, jak postupovat v celé oblasti regionálního školství. Účast ČR v projektu navíc umožňuje porovnat, jak obstály v hodnocení ostatní posuzované země, tedy zjistit, jaké problémy jsou většině zemí společné a kde se ČR nějakým způsobem odlišuje.
Proč se zpráva věnuje především hodnocení ve školství?
OECD volí témata, která jsou v členských zemích aktuální. Všechny vyspělé země si kladou otázku, jak nastavit systém hodnocení ve vzdělávání tak, aby podporoval proces vyučování a učení, zvyšoval kvalitu a efektivitu systému. Školství v celém vyspělém světě prochází velkými změnami, mění se pohledy na hodnocení práce žáků, učitelů, ředitelů i efektivity systémů.
V čem je u nás oblast hodnocení zanedbaná?
Asi největší nedostatky spatřují hodnotitelé v tom, že málo dbáme o to, aby hodnocení v první řadě zlepšovalo vyučování a učení každého žáka. Vytýkají nám, že se příliš zabýváme hodnocením výstupů vzdělávání a málo hodnocením a zlepšováním samotného procesu učení. To například znamená, že žáci a jejich rodiče nedostávají kvalitní informace o učebním pokroku a o efektivních cestách k dalšímu zlepšování, ale pouze vysvědčení se známkami, které nenesou téměř žádnou informaci. Stejně tak ČŠI nedbá podle hodnotitelů dostatečně o to, aby dále pracovala se školami, které navštíví, a systematicky jim pomáhala zlepšovat jejich práci. Zpráva rovněž konstatovala, že není průběžně hodnocena práce učitelů a ředitelů a zejména, že nejsou stanovena kritéria, na základě kterých by ji bylo možno hodnotit.
Znamená to, že se naše vláda musí podle doporučení zprávy zachovat?
Ne, OECD nemá ve vztahu k České republice žádné výkonné pravomoci. Zpráva je míněna jako pomoc a nabídka. Záleží na nás, co si z ní vezmeme.
Co na našem školství zpráva pochválila?
Zpráva pochválila ČR za to, že se snaží problematiku hodnocení ve vzdělávání řešit, že jí aktuálně věnuje velkou pozornost, a že se snaží nějakým způsobem sledovat výsledky žáků. Ocenila rozsáhlé datové zdroje, které jsou k dispozici, i práci ČŠI.
V čem vidí největší slabiny?
Těch je opravdu mnoho, podrobněji si je můžete přečíst ZDE. Ale obecně se snad dá říci, že největší slabinu vidí v tom, že jsme si neřekli jasně, jaké jsou cíle našeho vzdělávání, proč vůbec do škol chodíme, co od nich očekáváme. Proto je pak pro nás těžké hodnotit, jestli školy tento úkol plní, nebo ne.
Jak hodnotí zpráva státní maturitu?
Zpráva v principu vítá snahu systému zavést jednotnou zkoušku, ale konstatuje, že je třeba lépe stanovit její cíle. Od jedné zkoušky chceme příliš různé věci (má vyloučit slabé studenty i být vstupenkou na vysokou školu). Zkušenost z jiných zemí říká, že takto koncipovaná zkouška obvykle dobře neplní ani jeden z požadovaných cílů.
Jak hodnotí zpráva záměr zavést plošné testy na základních školách?
Zpráva vítá záměr zaměřit se na zjišťování výsledků vzdělávání, neboť konstatuje, že o nich v ČR nemáme žádné informace. Především však upozorňuje na to, že než podobné testování zavedeme, měli bychom si pořádně rozmyslet, co si od nich slibujeme, a minimalizovat negativní dopady, k nimž v některých zemích došlo. A nejdříve bychom měli dopracovat standardy vzdělávání ve všech vzdělávacích oblastech. Teprve na jejich základě lze podle zprávy koncipovat standardizované testy.
Ale my už přece standardy máme. O tom nejsou autoři studie informováni?
Jsou, ale ty standardy, které nedávno ministr začlenil do rámcového vzdělávacího programu pro základní školy, byly vypracovány právě především pro potřeby testování. Proto zpráva upozorňuje na nutnost přípravy komplexních standardů, jinak hrozí zúžení toho, co se ve školách učí, pouze na to, co lze testovat počítačovými testy. To je častý negativní důsledek uspěchaně zaváděných plošných testů.
Plošné testování tedy autorům studie obecně vadí?
Ne, jen upozorňují, že od samotných plošných testů nemůžeme očekávat, že se výsledky žáků a práce škol zlepší. To takové testy zařídit neumějí. Ze zahraničí máme mnoho dokladů o tom, že samotné zavedení testů kvalitu vzdělávání nezvyšuje a že má také řadu negativních dopadů.
Ale ve zprávě se přece mluví i o tom, že o výsledcích našich žáků máme málo informací. V tom by nám mohly plošné testy pomoci.
Ano, ale zpráva také uvádí, že řadu důležitých informací bychom mohli lépe a levněji získat výběrovými šetřeními, které se provádějí jen na vybraném vzorku žáků a z kterých neplynou pro žáky a učitele žádná potenciální nebezpečí. Taková šetření umožňují ověřovat širší rozsah vzdělávacích cílů.
Ve zprávě se přece mluví o nutnosti větší srovnatelnosti hodnocení na jednotlivých školách. Právě k tomu bychom přece mohli plošné testy použít. Otestujeme všechny děti v ročníku a jejich výsledky pak můžeme porovnat.
Zpráva právě upozorňuje, že k větší srovnatelnosti hodnocení ze strany učitelů nejsou plošné testy vhodné. Důležité je, aby se učitelé naučili rozumět stanoveným cílům vzdělávání, aby stejně rozuměli tomu, jak vypadá výkon žáka, který těchto cílů dosahuje. K tomu mohou učitelům kromě konkrétních a srozumitelných standardů pomoci ukázky žákovských výkonů (tedy písemných úloh, ale třeba i nahrávek ústních prezentací, uměleckých výkonů), s popisem jejich hodnocení. Takové ukázky mohou dobře demonstrovat, na jaká kritéria se máme při hodnocení zaměřit, podle jakých znaků poznáme, zda žák byl schopen naplnit požadovanou úroveň dovednosti. To pomáhá sjednocovat hodnocení v celém systému a pomáhá to také profesnímu rozvoji učitelů.
Dá se souhlasit s tvrzením ministerstva školství, že z 99% už se dnes řídí tím, co zpráva OECD doporučuje?
Ne, stačí se podívat na doporučení zprávy (ZDE) a každý může posoudit, co z toho u nás již existuje. Naopak často jdeme přímo proti těm doporučením, nebo v lepším případě jsme práce ještě ani nezačali. Například pokud jde o standard práce učitele nebo takzvané průběžné hodnocení, které má žáka vést vzděláváním a motivovat ho k práci.