Komentáře: Chtějí učitelé zrušit větný rozbor?

Od: Anonym

Anonym — Wed, 05 May 2021 18:53:05 +0000

Od: zklamaný čtenář

zklamaný čtenář — Thu, 29 Mar 2012 15:26:05 +0000

tady nám asi utekla
zajímavá reakce na pana Sázela…

Od: Gustav Sázel

Gustav Sázel — Wed, 28 Mar 2012 20:32:30 +0000

Takže podle Vás bude lepší,
když kvalitní metodika nebude k dispozici (pominu-li, že jste má slova zkreslil)? Vychovávají snad současné pdf a ff většinově kvalitní učitele? To ani náhodou. Poskytují učitelům z praxe dobré metodické zázemí? Taktéž ani náhodou. Učí ve školách samí kvalitní učitelé? Stejná odpověď. Pomohla by dobrá metodika těm, kdo nejsou učiteli od pánaboha? Zcela jistě ano. Tak proč se jejímu vzniku víceméně urputně bráníte a de facto dehonestujete volání po ní? Jako v každé profesi i v učitelství najdete lidi nesmírně talentované, průměrné, pohodlné, neschopné… Ovládnou-li ti méně obdaření na solidní úrovni učitelské řemeslo, bude to jen krok kupředu. To Vám opravdu nedochází, že právě k tomu se snažím směřovat? Jestliže je O. Hausenblas přesvědčen, že se čeština učí špatně, proč nepracuje na učebnicích, které to změní? I na to jsem se jej nepřímo tázal, ale odpověďi se nedočkal. Tvrdit, že dobrý učitel nepotřebuje metodiku je podobné jako tvrdit, že chirurg nepotřebuje skalpel – stačí mu nůž.

Od: melanie fišerová

melanie fišerová — Wed, 28 Mar 2012 20:00:11 +0000

větný rozbor není největší zlo
SŠ jsem absolvovala ve F na franc.lyceu (i s fr.maturitou), poté jsem vystudovala č,fj a srbch na FF UK, pracovala jsem v terénu, v č. i fr. strukturách. Troufám si tudíž tvrdit, že vzhledem k znalosti tří typů školství bych mohla přispět svou troškou do mlýna. Větný rozbor považuji za jednu ze spíš kladných věcí, v předmětu čj bych omezila naopak přehnané lpění na dost svévolných pravopisných záležitostech (Na Můstku či Na můstku atp.), memorizaci životopisů a přehledů díla. Přidala bych psaní referátů, esejů, výstavbu textu, umění diskutovat (souhlasit, nesouhlasit, argumentovat)aj.

Od: Gustav Sázel

Gustav Sázel — Tue, 27 Mar 2012 17:49:27 +0000

Nechci zabřednout do sporu o míře mechaničnosti při učení,
ale její jisté míře se nikdy nedá vyhnout, to je neoddiskutovatelný fakt. V tzv. humanitních předmětech vystupuje do popředí víc než jinde. Teprve na základě znalostí se mohou rozvíjet dnes tak populární kompetence (zjednodušeně řečeno).
Mám za to, že formulace „většina učitelů by lačně hrábla po učebnici, která by dokázala gramatickou látku podat srozumitelně, atraktivně a přitom i zábavně.“ dostatečně ukazuje, že mi o žádný „kolotoč“ nejde.
Stran podmětu a přísudku – už jen z formulace “ o čem se něco tvrdí a co se tvrdí.“ mi vyplývá, že se zkrátka slovesu nevyhnu. Ptám-li se kdo dělal, co dělal, ptám se ze slovesa (zde navíc nešlo o problém metodiky, jako preciznosti vyjádření, nicméně chápu Vás přístup). Pléduji za to, nechť se výuka syntaktických pojmů a malé míry teorie přesune do vyšších ročníků ZŠ.
K čemu jsem však směřoval hlavně, je to, že mnoho školských reformátorů krásně mluví, ale nevidím za nimi práci v podobě již zmíněných učebnic. Kritizujte, ale ukažte, jak to dělat.

Od: Gustav Sázel

Gustav Sázel — Tue, 27 Mar 2012 17:30:34 +0000

Chválím Vás, pane Hausenblasi,
jak jste to šikovně napsal – udělal jste ze mě elegantně pitomce. Všechna čest – a to nemyslím ani trochu ironicky. Je zde ovšem několik ale, na něž si Vás dovolím upozornit.
To největší – uvádíte jako fakt, nikoliv jako možnost či pravděpodobnost, že bych „dal přednost doslovnému vedení v metodické příručce.“ Smím se otázat, z čeho v mých příspěvcích jste tak usoudil? Ať si je čtu zleva, zprava, nejsem si vědom ničeho, co by Vás k tomu opravňovalo – ale jsem člověk omylný a rád se učící, proto se táži.
S body a) b) lze jistě souhlasit. Učitel alespoň trochu kreativní a zkušený nikdy nepojede slepě podle příručky, ale porovná ji se svou zkušeností, odborností a možnostmi svých žáků, provede selekci, přizpůsobí ji. Ale potřebuje kvalitní učebnice a kvalitní metodické příručky k nim. Dost bylo svépomoci a totální improvizace. Právě proto, že mateřština není totožná s cizím jazykem a odehrává se v ní naše myšlení, by si přece tuplovaně zasloužila jak prvotřídní učebnici, tak příručku.

Od: Michal Matoušek

Michal Matoušek — Tue, 27 Mar 2012 10:07:37 +0000

Ani já nevím, co s tím rychle.
Ale sebelepší mustr nenahradí kvalitního učitele. Takže já můžu stokrát souhlasit nebo se stokrát můžeme přít, ale „naznačit konstruktivní cestu, jak to udělat, aby děti uměly gramotně psát“ stejně předpokládá angažovaného učitele, který bude muset konkrétně pracovat nad konkrétními texty. A jsme zpátky u mé skepse nad všelijakými mustry; dokonce se tu objevil myslitel, který žádá metodickou příručku, podle které by odučilo i „učitelské dřevo“.

Předpokládám, že tohle je cesta neschůdná pro nás pro oba.

Od: fertek

fertek — Tue, 27 Mar 2012 09:30:32 +0000

Debata
Rozumím, takhle je to pro mě jasnější. Hlavní smysl toho textu je naznačit konstruktivní cestu, jak to udělat, aby děti uměly gramotně psát. Ten postup existuje, je ověřený a provádí ho v praxi například pan Ondřej Hausenblas, také tu diskutoval, v programu RWCT – Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Školí učitele, dělají to spoustu let a dělají to dobře.
Tedy to hlavní, v čem se nejspíš lišíme, je váš pocit, že postup, který navrhuji, znamená snížení nároků na děti. A já tvrdím přesný opak. To, jak to dělá RWCT, je o dost náročnější, ale respektuje to vývojovou psychologii a individualitu konkrétních dětí. Proto učitelé pracující touto metodou dosahují lepších výsledků.
Takže se asi shodneme v cíli, jinak vidíme ten postup. Pokud jde o rodiny a učitelky, tam máte pravdu, ale nevím, co s tím rychle dělat. Proto píšu o tom, co je v zásadě ihned realizovatelné.

Od: O. Hausenblas

O. Hausenblas — Tue, 27 Mar 2012 07:43:21 +0000

Jméno a k němu sloveso
Učitel mírně informovaný už dnes ví, a na rozdíl od chybných metodických příruček pro třetí ročník vyučuje rozboru tak, že žák nejdřív najde ve větě sloveso ve tvaru určitém, tedy vyjadřujícím slovesnou osobu, a k němu hledá podle shody a smyslu vhodné jméno pro případný podmět. Jenomže já jsem psal o něčem právě jiném, nevšiml jste si? Napsal jsem „základová struktura, často jméno („podmět“) a k němu sloveso“, ale právě kvůli tomu, že doporučuji, aby se smysl věty nehledal výlučně tradičním syntatickým rozborem, ale „normálním“ rozumem: Když přijímám nějaké sdělení, potřebuji vědět, o čem se něco tvrdí a co se tvrdí. Abych nemusel žáky nejprve nacvičit nesrozumitelnému rozboru, musím začít tím, co se jim v hlavě děje netrénovaného, a na tom stavět a to teprve uspořádávat. Že se při luštění složitě zmotaných vět použije sloveso v tvaru osobním, to je dobrá pomůcka, ale zvolíme ji až tehdy, když zjistíme a řešíme složitý problém. Je to speciální nástroj,a funguje jen pro některé.

Od: O. Hausenblas

O. Hausenblas — Tue, 27 Mar 2012 07:34:46 +0000

Učitelským dřevům ve škole
Pan Sázel by dal přednost doslovnému vedení v metodické příručce. To by asi dětem moc nepomohl: právě že je třeba, aby učitel měl jistou úroven samostatnosti ve vedení výuky, jinak totiž
a) Nedokáže svou výuku přizpůsobit tomu, kde právě je který jeho žák. Děti nejsou stejné, a v každém okamžiku chápe tutéž výuku každé jinak. Vzdělaný učitel tohle ví a podle toho rozhoduje denně ve výuce. Zkušený to tuší a podle toho respektuje žáky a jedná s nimi tak, aby si každý našel nejlepší cestu k pochopení a zvládání. Dřevo to ignoruje – a spoléhá, že ho geniální návod vyvede z potíží. Nevyvede.Mateřština navíc není totéž co cizí jazyk – ona formuje naše myšlení mnohem více, a nedá se učit mechanicky.
b) Kdo se nechá doslovně vést učebnicí, předvádí dětem, že výuka a učení jsou mechanika, nikoli cesta ke vzdělanosti. Ovšemže jsou třeba dobré učebnice: ale pro to, aby se z nich žák mohl učit, ne proto, aby podle nich jel učitel jako na kolotoči.
O podmětu a přísudku dále.